TRÉNINK NÍŽKOVICE 30.7.2021

hoj kamarádi! „Všude dobře, doma nejlíp.“ To jsme si řekli po příletu domů. Z místa startu v Nížkovicích jsme odletěli ve velkém hejnu. Po chvilce jsme přišli na to, že když budeme pěkně sledovat modré šéfovo auto, nemusíme nad cestou do Šternberka ani přemýšlet. Fungovalo to skvěle. Dokonce nám v Prostějově Bohdanka z auta i zamávala. A pak se to stalo!!! Problém ale je, že nikdo neví, co se vlastně stalo. Najednou jsme už nebyli spolu ve velkém hejnu, ale byli jsme buď sami nebo v malých skupinkách. A museli jsme začít přemýšlet! Kde vlastně jsme? Kudy do Šternberka? Kudy na holubník? Doma nás šéf Standa nervózně vyhlížel. A my přilétali ze všech světových stran. „Táto,neboj, oni se vrátí,“ utěšovala ho dcera Bohdanka. „Hele, klídek, nejsou hloupí, cestu najdou,“ uklidňovala do manželka Bohdanka. „Nechceš antidepresiva?“ „Nechci, sněz si je sama, holubi, kde jste? Jé, tamhle letí hejno? Zlatíčka moje!!“ Šéf se trochu zklidnil, až když nás bylo doma více jak 1000 kousků. „Šéfe, my to zvládli. I sami bez hejna jsme na té velké obloze dokázali najít cestu na náš holubník. Jsi dobrý učitel a my tvoji Talenti.“
"Děcka, jsme doma. To jsme první?"
"Odkud letíte? Proč ze severu? Je vám tady moc horko?"
A další hejno padá z nebe.
A tak se po částech opět plnil náš holubník.
 

Přihlásit se



Partneři